Tady je jeden příběh jak jsem přišla k Vampince
Jak jsem přišla k Vampince
Když jsem sháněla elektrický vozík, tak jsem šla s mamkou do jedné prodejny a tam ta majitelka měla asistenčního hafana od Pomocných tlapek. Ten pejsek se jmenoval Apolenka. Ona byla moc hodná. Já sem se normálně velkých hafíků bála, protože mě vždycky omylem schodili :-). Apolenka byla úplně jiná, opatrně ke mně přišla a chtěla se mazlit. No byla prostě úžasná. Sice jsme neodešly s elektrickým vozíkem, ale za to jsme odešly s nápadem požádat o asistenčního hafana.
Asi po měsíci maminka zavolala do Pomocných tlapek a zeptala se jak to probíhá, potom jsme požádaly o hafana. Když byl v Praze na výstavišti non-handicap, tak jsme se tam jeli podívat.Trvalo jeden rok než mi přišlo pozvání na můj první pohovor. No ten pohovor byl docela fajn. Tam se mě ptali co by sem chtěla aby ten můj budoucí pejsek uměl. Tak jsem jim řekla aby uměl podávat berle, když mi na vozíku něco spadne tak aby to podala. Jsem šla za pycholožkou a to bylo něco, já jsem na nějaké otázky neuměla odpovědět, protože jsme měla ztrach z toho, aby mi toho pejska dali, ale teď by sem na ně klidně odpověděla :-).
Asi po měsíci nám přišla taková žlutá obálka od Pomocných tlapek. Maminka jí nechtěla otevřít tak jsem to otevřela a hnedka po prvé jsme hledala kde se píše jestli mi ho přidělili nebo ne a když jsme zistli že ano a potom přečetla celé :-). No a pak jme čekali 7 měsíců než mamce zavolali že se mám jet seznámit s hafíkem. Maminka kvůli tomu muse zavolat do lázní jestli by mi zkrátili pobyt o týden. A protože tam byl moc hodný pan doktor, tak přání vyhověl.
Moje první setkání s Vampy se konalo na můj svátek a to bylo 24.5. 2008 v Třemošné. Když jsem Vampynku po prvé uviděla tak se mi moc líbila. A docela mě překvapilo, že něštěkala na můj el.vozík. Ostatní hafani totiž na něj štěkají. Na prvním sestkáním jsme byli jenom jeden víkend :-(. No a proto jsme za Vampynkou jeli asi ješte 3krát :-). Aby si na mě rychle zvykla a mohli mi jí co nejříve předat. A pak nastal den, kdy jsme měli jet pro Vampynku. Když jsme tam dojeli, tak nám přivezli Vampynku a řekli nám, jak předání bude probíhat. Nejdříve jsme jeli udělat zkoušky , abychom veděli, jak to bude v něděli všechno probíhat. Ty zkoušky jsme dělali v Plzni v tesku. Byl to test -přístupnost. No nejdříve to bylo fajn, ale když došla řada na oběd tak jsem myslela, že je to týrání zvířat. Oni dali Vamypince až pod nos kousky kuřete, ale Vampynka byla statečná a nic z toho nesnědla. A potom jsem jí dala za odměnu piškot. A pak nastala neděle, Vampyka byla úplně klidná, ale já jsem nebyla.
Ráno jsme jeli do Plzně do teska. Chvilku jsme tam čekali, než přijde Vampynky cvičitel a paní Pirnerová. No a pak jsme dělali test přístupu. Paní Pirnerová pořád kolem nás pobíhala a dělala fotky. No a když jsme šli na oběd tak Vampyce dali pod nos sálát a nahoře byli kousky masa. Chudinka moje. No a jí to bylo úplně šumák co jí tam dali, ona si lehla na zem a otočila hlavu a vůbec si toho nevšímala. No a po obědě jsme si jí už odváželi domů.